9_20251024_111500.jpg
16_20250820_090502.png
19_20251119_205036.jpg

Dvacet let na Unionu. „Hlavní je týmovost, sranda a chuť se zlepšovat,“ říká trenér přípravky U11

Brandýský rodák, celoživotní sparťan a ostřílený trenér ve fotbalovém klubu Union Vršovice. Láďa Forejt otevřeně mluví o své cestě k trénování, o tom, jak pracovat s nejmenšími fotbalisty, kdy je správný čas na přestup i o nabídce ze Slavie.

Láďo, co tě přivedlo k fotbalu – máš za sebou nějakou hráčskou minulost?

Působil jsem v mládežnických kategoriích za Brandýs nad Labem, odkud pocházím. Za dospělé jsem ale nehrál nikdy. Když pominu úterní fotrovský fotbálek.

Proč jsi skončil?

Jak to říct slušně. Otevřel se mi svět, ve kterém hráli důležitou roli dívky a nějaký ten alkohol.

Příkladné. Jak ses tedy přichomýtl k trénování?

Mě fotbal vždycky bavil. Když jsem se později přiženil do Strašnic a narodil se, respektive povyrostl Laďas, vzal jsem ho na zkušenou na Slavii. Já, fanoušek Sparty a Brandýsa. Tam to nevyšlo, tak jsem mu řekl, že fotbal hrát nebude a místo toho bude chytrý, což on je.

Moje manželka Alča tenkrát znala partu z Unionu a navrhla, ať Ládíka vezmu tam. Já o tom klubu v životě neslyšel, přitom bydlíme v minutové vzdálenosti. Říkal jsem si, že je to určitě nějaký prales. Tehdy tady trénoval Petr Mandík, a to prostředí se mi hned zalíbilo stejně jako ti malí dřeváčci. Petr potřeboval pomoci s trénováním, a tak jsem se do toho nechal umotat. Doteď si děláme srandu, že malý Laďas je o jeden trénink dýl než já.

V Unionu jsi zůstal. Dvacet let. Neuvažoval jsi někdy o změně angažmá?

Když jsem si postupně začal dělat licence a dosáhl nějakých úspěchů s týmem 2002, který jsem časem převzal, oslovil mě šéftrenér Slavie, ať jdu k nim a trénuji ročník 2003. Šel jsem sice na pohovor, ale odmítl. Chtěl jsem si to dělat po svém, pracovat s odchovanci, měl jsem to tu rád a ani jsem necítil touhu posouvat se dál v trenérské „kariéře“.

Musíš si dodělávat nějaké vzdělání s tím, jak jde fotbal dopředu?

Já mám hotovou licenci B (Trenér s licencí UEFA B získává odbornou způsobilost k trenérskému působení u družstev mládeže a dospělých krajských soutěží, pozn. red.) a tu je nutné po třech letech obnovovat. Mohl bych si udělat i „áčkovou“, jen se mi do toho už nechce.

Na čem si v trénincích a kabině zakládáš?

Fotbalisty a fotbalistky vedeme k týmovosti a férovosti. Chceme, aby se neustále zlepšovali a posouvali. Nesmí chybět ani sranda a nadšení, aby je to bavilo.

Pracuješ hlavně s přípravkami. Proč ne i s většími dětmi?

Více méně máš pravdu. Jen s ročníkem 2002 jsem šel až do mladších žáků a nakoukl i do starších, ale to už není pro mě.

To znamená, že s našim ročníkem 2015 „skončíš“?

Zatím nevím, spíš mám teď docela chuť zkusit si hru 7 + 1. Takže to vypadá, že ještě dva roky v mladších žácích a pak se uvidí.

Prošel tvýma rukama nějaký hráč / hráčka, kteří se fotbalu věnovali profesionálně?

Jeden „můj svěřenec“ podepsal ve Spartě. Pak jsem také rok trénoval mladého Víťu Šimráka. Dostal jsem ho jako stopera, posunul do útoku a machroval před jeho tátou, že z něj udělám kanonýra. Podepsal pak v Bohemce. Teď je v Újezdu v divizi a dává tam góly, což ale samozřejmě není jen moje zásluha. A je pár kluků, kteří jsou třeba v Motorletu nebo na Vyšehradě, kde hrají v žákovských kategoriích. Největší radost mám z našeho A týmu, kde jsem také pár kluků trénoval.

Jak se může talentovaný hráč posunout dál z Unionu?

Nejprve musí být logicky poptávka. A pokud dojde na přestup, tak se hráči odkupují. Roli hraje věk, platí se tak zvané výchovné, aby se malé kluby, v nichž vyrostli, neobcházeli a nebyli na tom bití a pak jsou nějaké tabulkové peníze. Popravdě se v tom zas tolik neorientuju.

Kdy je podle tebe na přestup správná doba?

Za mě je ideální čas v mladších, případně starších žácích. Přípravky bych absolvoval tady. Když jsou dobří trenéři, dobré zápasy i spoluhráči, tak je to fajn.

Proč je fotbal vhodný sport pro děti?

Fotbal mi přijde hodně komplexní. A teď, když máme Týnu na protahování, výbušnost atd., tak je to úplně ideální. Hlavně jde o kolektivní sport, což je pro děti důležitý a většinu z nich to baví a nemusí se do toho nutit.

V kolika letech začít?

To je hodně individuální. Někdo to zvládne ve třech letech, jiný ještě v šesti ne. Důležitý je dobrý trenér a parta. Chce to prostě zkusit. Ti nejmenší trénují formou hry, jako jsou rybičky, sochy plus se tam vždycky přidává balón. Když to vydrží „jen“ 20 minut, nám to nevadí.

Až budu mít někdy vnoučata a měl bych možnost do toho trochu zasahovat, tak bych je vzal nejprve ve čtyřech letech na rok do Sokola. A pak alespoň jednou týdně pokračoval souběžně s fotbalem, protože tam se naučí všechny ty protahovačky, skákání a šplhání.

Hledáte aktuálně někoho k sobě do realizačního týmu, nebo jste saturovaní?

My bychom teď potřebovali trenéry k těm nejmenším ročníkům 2019, 2020 (21).

Nedávno jste tu měli mentálního kouče. Jaký to bylo?

Za mě dobrý. Shodli jsme se s trenéry, že chceme ve spolupráci pokračovat. On bude vychovávat nás, my týmy a občas zajde za hráči. Pro nás to podle mě bude těžší než pro děti. Jim se to minule líbilo – hravou formou je učil, jak se mají soustředit na hru a nevnímat okolí, že třeba někdo křičí. A nevpouštět si negativní hlas do hlavy, když jim něco tolik nejde.

Co děláš „v reálném“ životě?

Správu domu. Jednoduše – majitel má dům, v něm má byty a já se starám, aby vše fungovalo. Naštěstí už ne fyzicky, ale organizačně, i když i tak jsem začínal.