Zajímavý rozhovor s trenérem "Áčka" Michalem Barešem (převzato ze stránek Pražského fotbalového svazu)

Vršovicím chybí specialista na penalty á la Kanga. Trenér Bareš chce soupeřit s nejlepšími.

Nová krev, nový Union Vršovice. Po pádu z Pražská teplárenská přeboru se tým trenéra Michala Bareše dává dohromady a prohání špičku tabulky. Tým, kde se snoubí zkušenost s dravostí dorostenců, je zatím šestý v A skupině I. A třídy. Těsně než se podzim zlomí do druhé poloviny ztrácí na druhé Ďáblice pět bodů. "I kdyby to s postupem nemělo vyjít, my vítězství potřebujeme. A na hřišti to nevypadá špatně," chválí trenér Bareš.

Co zatím říkáte na vystoupení Unionu v I. A třídě?
Jsem spokojený. Po sestupu z přeboru nebylo jisté, kdo zůstane a kdo odejde za penězi. Nakonec odešli dva lidé. U nás peníze hráči nedostávají, hrajeme pro radost. Snažím se dostat do kluků fyzičku, docela nám to šlape. Ještě kdybychom proměňovali penalty. (usměje se) Doufám, že si to všechno sedne a půjdeme nahoru.
Tým jste vedl už na konci minulé sezony. Co všechno jste stihl změnit?
V přeboru jsem byl jen chvíli, trénoval jsem dorost, kde jsme měli úspěchy. Teď se ty týmy propojily. V týmu je skvělá parta. Na tréninku nejdeme pod dvacet lidí, pro mladé kluky je to přínos, bude pak pro ně snadnější i ten přechod do chlapů. S dorostem jsme šli do divize, kluci nikam neutekli. Myslím, že se to všechno posouvá správným směrem. A třeba příští rok by se dalo uvažovat, že bychom se zase posunuli výš.
V téhle sezoně není návrat do Pražská teplárenská přeboru cílem?
Samozřejmě, že když ta šance bude, tak bychom měli zájem. Ale uvědomujeme si, že stavíme nový tým, je tu nové vedení, noví žraloci. Je důležité, aby u nás kluci vydrželi.
Rozjezd do sezony byl možná až nad očekávání. Za čtyři kola jste měli deset bodů, to jste musel být nadšený, že?
A to jsme v přípravě pořád prohrávali. Do soutěže jsme šli s velkou pokorou. Ukázalo se ale, jak je skvělé, že se v týmu prolíná zkušenost s mládím dorostenců. Třeba na ČAFC jsme byli jaloví. Ono taky, když se v přeboru většinou jen prohrávalo, tak je jasné, že sebevědomí klesá a klesá. Tak jsem poslal do hry tři dorostence. Ti jsou zase zvyklí jen vyhrávat a vyhrávat, takže naši hru rozkmitali a najednou to šlo. Ono je to super i na tréninku. Chlapi nechtějí, aby je porazili mladí kluci a ti zase chtějí právě nad chlapy vyhrát. Takže na ČAFC mladí dávali góly, přihrávali. To nás nastartovalo. Baví to kluky a mě samotného taky. Jednou jsem ale měl chuť to zabalit.
Copak?
Bylo to kvůli zápasu proti Spojům. (Vršovice prohrály 0:4) Tam jsem chtěl skončit. To, co předváděli rozhodčí i někteří jejich hráči... Naši kluci měli po čtvrt hodině dvě žluté karty. Přitom Spoje hrály nějaký turnaj v malém fotbale v Itálii, přišly za námi, zda by nešel zápas přeložit, aby tam mohly odjet. Vyšli jsme jim vstříc a pak ten zápas vypadal tak, jak vypadal. Bylo mi smutno. Skousli jsme to a jedeme dál.
Když jste mluvil o účasti na tréninku, to vám asi kolegové trenéři mnohde budou závidět...
Jednou nás bylo dokonce třiatřicet. To bylo krásné, vidět tu tlupičku. Vypadalo to jako v lize. (usměje se) Jen by se nám hodilo určitě ještě nějaké tréninkové hřiště navíc. Tráva dostává zabrat, je to určitě další úkol do budoucna.
A pak se musíte naučit proměňovat penalty. Berou na sebe odpovědnost zkušení hráči?
Tak si to vezměte, kdybychom dali penaltu, tak jsme vedli nad Tempem a místo toho jsme dostali ve 45. a 46. minutě góly. Pro změnu v posledním utkání s Březiněvsí jsme v 90. minutě nedali penaltu na 3:2. Jasně, v tom utkání jsme prohrávali 0:2, ale ještě do poločasu jsme vyrovnali. Vím, že kluci umí fotbal, věřil jsem jim. Ale ty penalty nám prostě nejdou. Míč si brali kluci, co si věřili. Já tohle neurčuji, to nechávám na nich. Oni sami vědí, co se jim v utkání povedlo a co ne, jak se cítí v dané chvíli.
Takže další úkol bude najít penaltového specialistu.
To je ideální, když máte v týmu třeba Kangu jako Sparta. Já vlastně penaltového specialistu mám. Je v dorostu a je to můj syn. Fotbal ho moc baví, dává tomu všechno. Jen by to zatím chtělo, kdyby mohl vystřídat na tu penaltu a pak jít zase z placu. (směje se) Jenže to nejde.
Zkoušel jste třeba na penalty nekoukat, jako to dělá Jindřich Trpišovský ve Slavii?
Vidíte, to mě nenapadlo. Budu se muset nad tím zamyslet. Žádný takový rituál nemám. Tak třeba nakonec něco změním já. Dobře vím, že když kluci nedají penaltu, tak jsou nešťastní. Ale jsme jeden tým, všichni makáme, nikdo si nehraje na mistra světa. Třeba teď naposledy za nás chytal gólman ročník 2003, byl šťastný, nadšený za to, že dostal šanci.
Až začnete proměňovat penalty a dávat víc gólů, pak už budete jenom nadšený. Přijde mi, že si I. A třídu na lavičce Unionu užíváte stejně jako hráči.
Snažíme se pro kluky něco udělat. Máme teď ve Vršovicích malou posilovničku, kam chodí. Nebo třeba výrobník ledu, takže tam kluci lezou. Po utkání dostanou oběd. Staráme se o hráče a snažíme se to po kouscích vylepšovat. Dostali dvě tréninková trika, trenky, abychom byli jednotní. Snažíme se je vést ke klubismu. To platí i pro lidi, které mám kolem sebe. Mám rád slušnost, pokoru. Mám spoustu krásných vzpomínek na dobu, kdy jsem fotbalově ve Vršovicích vyrůstal a budu moc rád, když to tak budou mít i současní kluci.
Zároveň ale týmu dáváte i pořádně zabrat v přípravě. Slyšel jsem, že si potrpíte na fyzickou kondici. Je to tak?
Na fyzickou přípravu jsem pedant. Chci, abychom měli naběháno a hráli tvrdý i důrazný fotbal. Nikoliv zákeřný (zdůrazní). Snažíme se třeba pracovat na tom, že jsme v malé posilovně zavřeli okna a byl tam menší přístup kyslíku. Kluci makali, až tam byla mlha, pot tekl po stěnách.
A odměnou budiž to, že se Vršovice zase učí vítězit. Jak vysoko míříte v tabulce?
Spoje půjdou nahoru. Netají se tím a nic je nezastaví. Prognózy pasovaly hodně nahoru i Tempo. Mají fantastické dorosty, areál. Špatně určitě nevypadá ani Pragovka. A uvidíme, jak na tom budeme ohledně postupu my. Chceme se o to pokusit.