Zápas trenéři-tatínci 6:2 (3:2)

Objednaný mírný déšť zkropil trávník, aby poskytl lehkonohým hráčům téměř profesionální rychlý terén. Míra Tomaides pečující s láskou o trávník, se před výkopem ještě pomodlil za stav hřiště po zápase a mohlo se začít.

Od začátku to byla bitva o každý balón, hrál se kvalitní útočný fotbal a trenéři z úvodního tlaku vytěžili zasloužené vedení. Tatínci se však až překvapivě vzchopili a dokázali výsledek otočit - přestože stoperská dvojice trenérů byla složena vyloženě z rychlostních hráčů vedená Láďou Forejtem, dokázali se přes ně tatínci přece jen prodrat a dvakrát skórovat. Za zlomovou branku lze označit následný gól Míry, který opanoval střed zálohy a skóroval střelou k tyči. Přestože útok trenérů byl založen na kvalitě, kterou určoval zejména Tonda Šopor, góly musela střílet záloha. Proto šli trenéři před poločasem do vedení. V kuloárech panuje teorie, že druhý a třetí gól padly poté, co si tatínci uvědomili, že trenéři mají na starosti jejich děti.

Ve druhé půli slušně zaplněné ochozy očekávaly pokračování kvalitní podívané. Tu jim poskytli hlavně trenéři - nejdříve se zastřelovali na vlastní branku. Když dvakrát těsně minuli hlavou i nohou, řekli si, že již teď mohou střílet na tu správnou bránu a rozjeli kolotoč, ze kterého se divákům motala hlava. Zejména když na pravé straně rozjížděl útoky Michal Pazdera, jejich oči nestíhaly tempo, v němž se hrálo. Po pravé straně také padaly branky, díky nimž tatínci odskočili. Obzvlášť výstavní byla kombinace až téměř do zařízení, až se rozhodl konečně soupeře nedráždit Honza Šimr a uklidil míč k tyči. Tatínci se sice snažili, ale už neměli síly (a kvůli dětem ani motivaci), a tak spravedlivě rozestavili své mužstvo na dvě půlky, z nichž jedna stála před svou bránou a druhá před soupeřovou. Toto unikátní rozestavení 5-0-0-5 sice výsledkový úspěch nepřineslo, smetanu ale díky němu nakonec slízli právě tatínci, kteří se tímto natrvalo zapsali do fotbalových dějin, zatímco na vítězství trenérů v poměru 6:2 si již zítra nikdo nevzpomene.

Uznání si však zaslouží všichni borci s průměrným věkem 45 let a váhou 99 kg. Všichni totiž přežili včetně vršovického trávníku, a tak za uznalého potlesku diváků odcházeli hráči spokojeni směrem k Jardově kantýně, kde si dopřáli zaslouženou odměnu.

Za výstižný komentář mimořádného zápasu děkujeme Martinovi Kodýdkovi.